V létě je uvnitř některých domů a obytných budov vedro, které nás nutí větrat a zapínat klimatizaci. Proč k letnímu přehřívání domů dochází a jak mu zabránit?
Dalo by se říci, že teplo je dobrý sluha, ale zlý pán, pokud budeme parafrázovat staré pořekadlo o ohni, které postupně začíná v ČR platit i u obytných (ať již bytových či rodinných) budov. Posledních dvacet let se neustále mluví o úsporách tepla na vytápění, v mnoha budovách je ale problémem letní přehřívání.
Tepelné izolace a letní přehřívání domů
Problematika tepelné ochrany budov proti únikům tepla je již veřejností poměrně dobře chápána. Velká část veřejnosti již ví, že tepelné izolace musí být masivní, nejlépe přes 20 cm, u pasivních domů ještě silnější. A právě u pasivních domů, ale nejen u nich, se stává řešení letního přehřívání podstatnou součástí projektů.
Situace je následující: Dřívější stavby byly obvykle cihelné s tloušťkou stěn 45 cm. Tato zeď má fázový posun cca 15 hodin. Tedy slunce, které přes den svítilo, zdivo ohřálo a v noci toto teplo bylo možné vyvětrat. Protože se však toto zdivo na stěny novostaveb nepoužívá, často zápolíme s hodnotou fázového posunu. Je potřeba stěnu navrhovat nejen z hlediska tepelného odporu či součinitele prostupu tepla U, ale i z hlediska fázového posunu, který by se měl blížit 12 hodinám, u masivních konstrukcí pak případně 36 hodinám.
Pronikání tepla je přímo úměrné součiniteli prostupu tepla. Znamená to tedy, že pokud máme výbornou zeď z hlediska tepelných izolací, chrání nás dostatečně i před přehříváním.
Šikmé střechy jsou obvykle z tohoto důvodu problematičtější. To je dáno dvěma skutečnostmi. První je, že zde obvykle bývá nekvalitně provedená tepelná izolace, a druhý, že jsou více vystaveny slunečnímu záření.
Největší sluneční zisky však přicházejí okny. To je v zimním období velkou výhodou (u pasivních domů vhodná okna dokáží z celoročního pohledu působit jako bezplatný radiátor), avšak v létě nám okna přinášejí do interiéru nadměrné množství tepla, se kterým zatím čeští projektanti neumí příliš hospodařit. Stačí se ale jen podívat do jižnějších zemí, ať již se jedná o Chorvatsko, Řecko či jiné dovolenkové destinace.
Zde si lze všimnout, že domy mají široké terasy, okna okenice (viz foto), ve starší zástavbě jsou pak výjimečně úzké ulice. To vše je proto, aby okna byla zastíněná
Jak k tomuto přistupovat u nás? Při výstavbě rodinných domů by se nemělo zapomínat na slunolamy, tedy konstrukce, které jsou navrženy tak, aby letní slunce stojící vysoko na obloze do domu nepustily a naopak aby umožnily zimnímu slunci dům okny ohřívat. Dalším možným řešením jsou žaluzie, které okna zastíní. Ty ovšem musí být venkovní, jelikož vnitřní žaluzie zastavují sluneční paprsky až v interiéru, kde je již v létě mít nechceme.
U prosklených kancelářských budov, u obchodů s velkými výlohami a u podobných staveb, kde jsou venkovní žaluzie stažené přes den nevhodné či nemožné, je pak nutné volit takové sklo, které nepustí teplo do interiéru. Platí tedy, že u běžných domů se snažíme do oken používat taková skla, která mají co nejmenší součinitel prostupu tepla Uf a naopak co největší propustnost slunečního záření g. U výše uvedených staveb se snažíme propustnost slunečního záření minimalizovat. To se dociluje vhodným pokovením nebo volbou skla Heat mirror s vnitřní fólií nepropouštějící teplo do interiéru.
Mimo těchto pasivních opatření je možné volit ochlazování aktivně. Za výrazně méně nákladné lze považovat řízené větrání, kdy větráme tak, aby do budovy vstupoval chladný vzduch. Je potřeba větrat v noci, popřípadě okny na severní stranu. Toto větrání nás v závislosti od typu nestojí nic (otevíráme okno ručně) nebo málo (jsou v pohybu ventilátory pro větrání – zde je potřeba nasávat vzduch tam, kde je chladněji, nejlépe přes zemní výměník). Lze však volit i nákladné chlazení, a to pomocí různých klimatizačních jednotek.
Zdroj : www.nazeleno.cz
